Proč jsme vyrazili na retro akci na Slovensko a do Maďarska?
autorka: Vladimíra Svitáková 23.11.2020

Brzy ráno vyjíždíme z Čech. Máme před sebou celých deset dní na cestách, což je v této době covidové až neuvěřitelné. Těšíme se na místa víceméně nám známá, ale proč si je znovu nepřipomenout  a nenakouknout, co je na Slovensku a v Maďarsku nového … A tak krátce po poledni prvního dne stavíme na parkovišti pod Suľovským hradem, kde začíná naše letní putovní dobrodružství …

Kolem řeky Váh

Suľovské skály nedaleko Púchova jsou poměrně vzácným přírodním úkazem v celém pohraničním kraji Slovenska a Moravy. Jsou totiž tvořeny velice tvrdým tzv. suľovským slepencem, který zde vytvořil poměrně neokoukané skalnaté tvary. Výstup na Suľovský hrad není žádnou hračkou. Z obou výstupových stran se jedná o stoupání příkré a namáhavé. S velkým štěstím se nám ale nakonec povede bezpečně zvládnout jak výstup, tak sestup, na který teď, z klidu domova, vzpomínáme jako na dobrodružný, ale plný krásných výhledů, a jako na cestu do hlubin historie. Krásně se nám zde povídání spojuje s historií nedalekého Trenčína, který pamatuje i příchod Římanů. Zmiňujeme i knihu Žídkovské bohyně, jejíž děj se odehrává v Karpatech doslova nadohled odsud. Samozřejmě nezapomínáme ani na proslulou baronku Báthoryovou, která žila nedaleko na Čachtickém hradě. To vše jsou místa, kam se v tomto kraji kolem Váhu dá podívat. Tak snad při nějakém dalším retro zájezdu.

Zapomenutým Oravským krajem

My však míříme na severovýchod, do oblasti Oravy. Po cestě se ještě zastavujeme na vyhlídce nad řekou Váh na hradě Strečnu. Odtud dohlédneme až na vrcholky Malé i Velké Fatry a mohutný tok řeky, která meandruje přímo pod hradem. Den už se kloní k odpoledni a my zastavujeme kousek za proslulou vesničkou Terchová. Vesnička je známa jako východisko do pohoří Malá Fatra i místo, kde žil Jánošík a kde si my dnes, po krátké procházce magickou soutěskou Jánošíkovy diery, dáváme naši první slovenskou večeři. Vybíráme si k tomu místní kolibu, kde nám servírují notoricky známá slovenská jídla, jakými jsou třeba polévka kapustnica a halušky. Samozřejmě se zde točí i nejznámější slovenské pivo Šariš. Už s tmou přijíždíme na ubytování do srdce Oravy, do města Tvrdošín, kde budeme trávit  následující dvě noci.

Ráno, po bohaté snídani vyrážíme do Demänovské doliny, kde máme na dnes domluvenou návštěvu Jeskyně Sľobody (bohužel v pondělí, kdy by se nám prohlídka hodila více je zavíracím dnem). Asi hodinu procházíme jednou z nejkrásnějších krápníkových jeskyní nejen v Nízkých Tatrách, ale na celém Slovensku. Venku prší, ale my v suchu dýcháme (tento rok bohužel přes bezpečnostní roušky) pouze blahodárný vlhký vzduch jeskyní. Moc se zde nezdržujeme, dnes nás ještě čeká skanzen oravské architektury v Zuberci v podhůří Roháčů. Trávíme zde příjemnou procházkou brzké odpoledne, procházíme mezi staveními, občas nahlédneme dovnitř a v duchu či nahlas přemítáme, jak se zde žilo v 18. a 19. století. Pomalu přestává pršet, vychází slunce a nad námi se začínají objevovat vrcholky Západních Tater. Tento den stíháme navštívit ještě Oravský hrad. Rozlehlost hradu i jeho poloha na skalním ostrohu nám dává pořádně zabrat, ptáme se zde už poněkolikáté, proč je tady na Slovensku všechno do kopce! Den bohatý na zážitky pak klidníme v místní cukrárně. Při západu slunce se ještě stačíme zastavit u zastrčené památky UNESCO v Tvrdošíně. Totiž u Kostela Všech Svatých, dřevěného římskokatolického kostela z konce 15. století.

Nad Tatrou sa blýská

Brzy ráno, posíleni snídaní míříme opět na jih. Kolem vodní nádrže Liptovská Mara je naším dopoledním cílem opět Demänovská dolina. Tentokrát míříme do samotného srdce údolí a vyjíždíme z centra Jasná lanovkou do nadmořské výšky 2 024 m n.m., na Chopok. Je krásné slunečné počasí, lehce pofukuje a z vrcholu druhé nejvyšší hory Nízkých Tater je jako na dlani vidět panorama Tater Vysokých. Jak příjemné bylo sedět v místní restauraci, pochutnávat si na obědě a jen tak nechat plynout čas při pohledu do širokých horských údolí pod nejvyšší horou Nízkých Tater, Ďumbierem! Krátce po poledni sjíždíme do údolí, nasedáme do vanu a míříme do Vysokých Tater. Už za necelé dvě hodiny tak vidíme vrchol Chopoku při procházce kolem Štrbského plesa. Krásně se tu dýchá, krásně se tu fotí, skvěle tu chutná palačinka s lesním ovocem u odpolední kávy! Pomalu pak projíždíme notoricky známými místy. Starým Smokovcem, vidíme Lomnický štít, připomínáme si Tatranskou Lomnici, kde nezapomeneme vzpomenout film  “Anděl na horách”. Večer pak trávíme ve stylovém penzionu v Popradu a jeho příjemné restauraci. Budeme zde trávit dvě noci a zdá se, že to budou klidné noci.

Křížem krážem bohatou Spiší

Dnes nás čeká turisticky nejnáročnější den! Před tím než však zapadneme do kaňonu řeky Hornád, čeká nás krása architektonická. Zastavujeme ve Spišské Sobotě, historické části Popradu, v kostelíku Svatého Juraja na historickém náměstí. Historie kostela sahá až do 13. století. Je unikátní svými pozdně gotickými oltáři s bohatými řezbami. Právě zde začínáme naše putování Spiší, která nás v nadcházející dnech překvapí jak bohatým krajem tato oblast bývala. Pokračujeme totiž do královské Levoče, která nás naprosto nadchne. Krásné náměstí se zachovalými, kdysi velmi honosnými domy. Uprostřed náměstí pak samozřejmě nezapomene navštívit i Chrám svatého Jakuba. Je národní kulturní památkou, která se pyšní sbírkou nádherných vyřezávaných gotických oltářů z dílny středověkého řezbáře Mistra Pavla z Levoče.  Vyprávíme si načtená moudra z historie Spiše a zjišťujeme jak málo času na tuto oblast při našem výletě máme.

Odpoledne vyrážíme na klasický okruh Národním parkem Slovenský ráj. Je po dešti, krásně slunečno. Postupujeme Prielomom Hornádu, pod námi utíká v rychlém tempu řeka a my si užíváme klidu přírody. Po několika desítkách minut opouštíme kaňon řeky a stoupáme na Kláštorisko, kde je nejen krásný výhled, ale hlavně občerstvovna, která se samozřejmě vždycky hodí. Den na Spiši se chýlí ke konci. Procházíme lesy Slovenského ráje a docházíme k autu. Na ubytování už přijíždíme s posledními paprsky slunce, která krásně osvětlují celé tatranské panorama. Těšíme se na další den putování dál směrem na východ.  

Další den balíme a přesouváme se až na slovensko-ukrajinsko-maďarské hranice, do Viniček. Cestou nás ale během dne čeká ještě spousta zastavení. První zastávkou je nejrozsáhlejší hradní zřícenina ve střední Evropě a jeden z největších hradních komplexů v Evropě, a to Spišský hrad. Užíváme si procházky komplexem z 13. století, který je dnes pro svou unikátnost zapsán na seznam UNESCO. V rámci zastávky na Spiši zastavujeme na malou chvíli i na nedalekém kopci, kde je umístěn komplex historické Spišské Kapituly. Uvědomujeme si jak moc náboženství dodnes zasahuje do života slovenského národa. Další naše zastávka při putování směrem do Košic je více než pozemská. Zastavujeme ve Velkém Šariši, abychom navštívila podnikovou prodejnu největšího slovenského pivovaru. Zjišťujeme, jak je svět čím dál menší. Šariš je součástí stejné skupiny jako český Prazdroj, a tak zde stáčejí sudy Gambrinusu nebo plechovkují Birrely.Přesto zkoušíme zdejší Ipu či Apu. Odpolední kávičku s dortem dáváme už na centrálním náměstí hlavního města slovenského východu, v Košicích. Vládne zde pohoda a klid, povídáme si něco o historii města a krátce navštěvujeme Katedrálu svaté Alžběty. Uvědomujeme si jak se právě zde mísí polské dějiny nejen s uherskými, ale i českými. Na jak významné křižovatce dějin se nacházíme. K večeru pak míříme na samé slovensko maďarské pomezí, do malé vesničky Viničky, do slovenské oblasti Tokaje. Projíždíme klidným, rovinatým krajem, jen na obzoru je pohoří Vihorlat, kde tušíme i velkou vodní plochu, Zemplínskou Šíravu.. Už zanedlouho se začínají objevovat první vinice. Slovensko ve vleklém soudním procesu obhájilo alespoň malé území tzv. Tokaje. Tedy i na Slovensku mohou místní zpravovávat víno s tímto honosným názvem. Večer se zúčastňujeme nesmírně zajímavé degustace místního vína. Dozvídáme se, co vlastně ojedinělé tokajské víno znamená, jak se na jeho výrobu přišlo a jakou láskou může pěstování vína být. 

Trávíme poslední noc na Slovensku, abychom brzy ráno přejeli hranice do Maďarska. Opustíme tak  oblast Spiše a začneme tak druhou část našeho retro zájezdu.

Zájezd pokračoval v Maďarsku, přečtěte si o něm ZDE.

so, iGO with
Proč jsme vyrazili na retro akci na Slovensko a do Maďarska?
Přijmout
Tato stránka využívá cookies za účelem zkvalitňování svých služeb. Setrváním na této stránce dáváte souhlas s jejich užitím.